 |
 |
 |
 |
 |
|
2011
2010
2008
2007
2006
2005
|
Analógová kontrarevolúcia (Domino efekt 22/08/2007) 22. august 2007 Autor: Martin Mašek V Slovenskej národnej galérii - v Etserházyho paláci - bola sprístupnená výstava Forma nasleduje... risk. Vznikla ako výsledok spolupráce širšieho tímu ľudí - Jany Ševčíkové, Jiŕího Ševčíka, Moniky Mitášovej a Mariana Zervana. Krátky rozhovor nám počas vernisáže poskytol pán Jiří Ševčík. de: Zo Sullivanových dôb sa dochovala téza "Forma nasleduje funkciu". V roku 2000 ste pripravili výstavu "Forma nasleduje vedu" a dnes je to výstava Forma nasleduje... risk. O akom risku hovoríme? Všecky ty slogany jako "forma nasleduje funkci", "forma nasleduje vedu" byly vlastné jednosmernými ukazateli, kde formu determinoval sociálni provoz nebo jiné objektívni determinanty. Pred časem se objevil ještě jeden slogan "forma nasleduje fikci" jako název velké výstavy výtvarného umení v USA. Nerozlišitelnost faktu a fantázie, pravdy a fikce dokonce i v politické rovine byly tehdy spojovaný s útokem na WTC 11. záŕí 2001 a s válkou v Golfském zálivu. My jsme zvolili tezi "forma nasleduje risk". Silné téma, které nás spolu spojilo, je doba velikého znejisténí. To znejisténí vychází z každodenní životní zkušenosti. Je součástí situace, ve které je velmi obtížné rozlišovat determinující funkce. V architektúre a skulptúre se stále častěji objevuje "slabá", složitá a vnitfné rozporuplná forma. Nemá minimalistickou hodnotu jasného presné určeného výrazu, vyjadruje znejistení svou vedomé volenou náhodností, "slabostí", nerozhodností, hybridností, jakousi riskantní "meziformou". Riskantní, protože je blízko destrukce. de: Ak dobre rozumiem, forma už nemá byť vlastne čím výraznejšie determinovaná a tak vzniká zo súhry okolností v prostredí chaosu, ktorý vznik formy sprevádza? Vzniká v chaosu, nebo spíše v jakési síti složitých vztahů, kde se v jejich uzlech momentálne múze koncentrovat určitá energie, která jí dá podobu, ale v další chvíli ji nasmeruje jinam. Napríklad v architektúre se to projevuje jako "tekutost" formy. Objekty výtvarného umení nekopírují presné to, co je v architektúre, nechtéli jsme ukazovat pŕejímání nejakých princípu nebo modelu z architektúry do sochy a zpét, i když hranice mezi jednotlivými žánry jsou už dávno rozmazané. Jde spíše o podobnost životního pocitu, pro který se na obou stranách hledá výraz. Nejistota se ve výtvarnom umení se ukazuje napríklad v častém používaní nestabilních, velmi efemérních, recyklovaných materiálu. Socha má podobu velmi komplikované formy, který se nicméné z dálky jeví jako celek, jako uchopitelná štruktúra, která se dá obejít, ale pri bližším pohledu se ukáže, že je složena z hodné heterogenních detailu. de: Výtvarné umenie sa v ostatných rokoch prejavovalo veľmi často ako koncept či ako inštalácia a preferovalo voľné interpretácie. Na tejto výstave vidíme predsalen niečo iné viac či menej nejasné formy, ktoré nesú v sebe určitú mieru neistoty či pochopiteľnosti. Je to teda odklon od konceptu či nové smerovanie? Já si myslím, že slogan "forma nasleduje risk", nebo "nová složitost a protikladnost formy" je svým způsobem taký reakcí i na instalace, protože instalace byli vždycky determinované nejakým prostorem, do kterého človek vstoupil, stal se sám centrem instalace, a musel dát dohromady všechny veci, a najít smysl vecí roztríštených v prostom. U nové skulptúry a architektúry mužeme spíš mluvit jakoby o negativním antropocentrizmu. Mľsto človeka do centra dostáva znovu nejaký objekt, vec, socha, která ani nemusí mít humanistické determinanty, na kterých jsme si zakladali. de: Čiže začíname opäť hovoriť o artefakte? Myslím, že mužeme klidné hovořit o artefaktu. Je to artefakt, který tady už byl, jen dostal trochu novou podobu. Je složitéjší než minimalistická plastika, než její redukovaná forma, nebo než nefunkcionalistická stavba. Znovu se vrací komplikovanost, která se nedá jen tak očistit a redukovat na absolútni tvar, odkazující k nejakým metafyzickým hodnotám. Ta vec je znovu zživotnélá, protože do ní vcházejí nejrůznéjší impulsy ze všech strán. Proti tomu minimalistickému objektu tady stojí znovu "socha". Nékdy se také mluví, že to je "analógová kontrarevoluce". Tím se nemyslí konzervativizmus, ale určitá kritičnost. Nevylučující kritičnost k mediím, k minimalizmu, k instalaci, ke konceptuálni administratíve, k jejím analytickým přístupům, které používají kvazisociologické nebo i matematické modely atd.. To tady alespoň v čisté podobe není. Tady znovu hovorí surový materiál, znovu tady hovorí jakýsi objektsocha, který je rozeznatelný v prostoru, znovu tady hovorí neracionální momenty, které tu náhodnost formy mohou spoluurčovat. de: Na výstave sa stretáva plastika s architektúrou. Ide o konfrontáciu či skôr o spoločné prejavy? Jde o konfrontaci obdobných projevú ve dvou rúzných médiích. V architektúre byly problémy nové složitosti formulovaný dríve, v plastice v posledních pěti šesti letech.Není to pouhé prosté zrcadlení, přejímání, napodobovaní. Mluvili jsme o tom, že společný je pocit nejistoty, krehkosti vztahú, blízkost chaosu , dokonce i destrukce. Už ne jen kritický analýza a na druhé strane ani řikce, která prorůstá realitu. hore | |
|
© 2005 Slovenská národná galéria. Všetky práva vyhradené. Web satori.